Ještě je tma a od hladiny Dunaje stoupá jemný opar. Na vlnách se pomalu pohupuje malá loď. To nejsou obyčejní rybáři. Muži na palubě mlčky vytahují z vody stovky metrů dlouhou šňůru posetou těžkými háky. Jeden vedle druhého. Desítky. Stovky.
Každý z háků je dostatečně velký na to, aby zachytil tu největší sladkovodní rybu Evropy – vyzu velkou, která patří mezi jesetery. Háky ale nemají rybu chytit za tlamu jako u obyčejného prutu, mají se jí zaseknout přímo do masa, když kolem téhle pasti proplouvá. A už nepustit. Velcí jeseteři jsou vůči této brutální metodě mimořádně zranitelní.
Muži dál systematicky vytahují z vody vražednou šňůru. O chvíli později se na hladině objeví obrovské zkrvavené tělo jesetera. Ryby, která se na Zemi objevila už před více než 200 miliony lety. A teď je na pokraji vyhubení.
Tentokrát ale pytláci nemají štěstí. Na místo přijíždí inspektoři a policisté, muže zatýkají a zabavují nelegální pytlácké šňůry s háky. Ryba ale už svůj návrat do Dunaje nezažije.
Podobných zásahů se v posledních deseti letech na dolním toku Dunaje uskutečnily desítky. První souhrnná analýza deseti let těchto případů z Bulharska, Rumunska a Ukrajiny nyní vyšla v novém reportu Světového fondu na ochranu životního prostředí – WWF. Jeho odborníci ale upozorňují, že zdokumentované zločiny tvoří nejspíš jen malou část skutečného problému. Zabavené ryby či pytlácké vybavení tak představují jen špičku ledovce.
Živé fosilie jsou na hraně vyhubení
Když se první jeseteři objevili na Zemi, kontinenty ještě vypadaly úplně jinak. Po světě chodili dinosauři, savci byli drobnými tvorečky ukrytými ve stínech obřích plazů a člověk neexistoval ani v těch nejdivočejších představách evoluce.
Jeseteři přežili dopad asteroidu, který ukončil éru velkých dinosaurů. Přežili dobu ledovou. Přežili stovky milionů let vývoje.
Během posledních 100 let se ale stali nejohroženější skupinou obratlovců na světě. Většina druhů je kriticky ohrožená a některé už z evropských řek úplně zmizely.
Ne proto, že by se jeseteři nedokázali přizpůsobit svému přirozenému prostředí. Ne kvůli jediné přírodní katastrofě, která by je vymazala jako dinosaury. Ale kvůli lidské činnosti. Kvůli přehradám a regulovaným řekám. Než byla postavená přehrada Železná vrata, vyzy velké plavaly proti proudu Dunaje až na Moravu. A z opačné strany Evropy pronikali jeseteři Labem hluboko do českého vnitrozemí. To už nyní není možné. Poslední životaschopné populace divokých jeseterů v Evropské unii dnes tak přežívají především v dolním toku Dunaje. A právě tam se rozhoduje o jejich budoucnosti. A právě tam bují nelegální rybolov, který navzdory zákazům pokračuje dodnes. Nový přehled WWF ukazuje, že problém je mnohem větší, než se dosud zdálo.
Report, který mapoval deset let případů pytláctví v Rumunsku, Bulharsku a na Ukrajině, přináší alarmující výsledky. Mezi lety 2016 a 2025 úřady zabavily přes 6,5 tuny masa a celých ryb pocházejících z nelegální činnosti. Celkem bylo zdokumentováno 509 případů nelegálního lovu a obchodu, zabito bylo nejméně 3 366 jeseterů. V průměru to znamená téměř jednoho zdokumentovaného uloveného jesetera na každý den sledovaného období.
To je ale nejspíš jen zlomek skutečného rozsahu pytláctví. Nelegální lov se odehrává na odlehlých ramenech řek, v noci nebo pod rouškou běžného rybolovu. Mnoho případů proto nikdy neskončí v policejních statistikách.
Kaviár za tisíce eur
Na první pohled působí jeseter nenápadně. Nemá pestré peří ani majestátní parohy.
Jeho největším prokletím je něco úplně jiného.
Kaviár.
Právě jikry jeseterů patří k nejdražším potravinám na světě. Za kilogram kvalitního kaviáru se platí tisíce eur. A tam, kde existuje takhle výnosný artikl, tam je i organizovaný zločin.
Vedle kaviáru existuje i stabilní poptávka po jeseteřím mase. Ryby se prodávají celé nebo rozporcované – část nelegální produkce končí na místních trzích, část putuje přes hranice.
Report WWF jasně popisuje, že pytláctví už dávno není doménou jednotlivců s udicí. Dnes jde o dobře organizované skupiny, které využívají mezinárodní obchodní sítě, falšují původ produktů, obcházejí kontrolní systémy a v některých případech jsou propojené i s dalšími formami pašování nebo korupce.
Ve skutečnosti tak nejde jen o ochranu jedné ryby. Jde o boj s environmentální kriminalitou.
Padesát čtyři tisíc háků
Nejsilnější část reportu nejsou čísla o zabaveném mase. Jsou to čísla popisující vybavení pytláků.
Během deseti let úřady zabavily více než 1 250 takzvaných karmaků – speciálních dlouhých lovných šňůr určených právě na jesetery. Kdyby se všechny položily za sebe, měřily by přes 45 kilometrů. Bylo na nich téměř 54 tisíc háků.
To není náčiní jednoho rybáře.
To je vybavení pro průmyslový rybolov ve velkém.
Výroba těchto zařízení navíc není jednoduchá. Vyžaduje zkušenosti, čas i specifické znalosti. Report upozorňuje, že znalosti potřebné k jejich výrobě se předávají mezi jednotlivými lidmi v pytláckých skupinách.
A právě obrovský nepoměr mezi množstvím zabaveného pytláckého vybavení a počtem nalezených ryb ukazuje, že problém je větší, než se zdá. Zabavené šňůry s desítkami tisíc háků ukazují, že lov probíhá ve výrazně větším rozsahu, než v jakém se ho daří odhalovat.
Kde jsou ti pytláci?
Na první pohled vypadají mapy v reportu optimisticky. Některé části Dunaje totiž téměř žádné případy pytláctví nevykazují. Jenže autoři upozorňují na důležitou věc – absence záznamů nemusí znamenat absenci pytláctví.
Na rumunské straně Dunaje například leží úseky, kde nebyl za deset let zaznamenán prakticky žádný případ, přímo naproti největším bulharským hotspotům. Odborníci upozorňují, že mnohem pravděpodobnějším vysvětlením je rozdílná intenzita kontrol nebo odlišný systém evidence.
Jinými slovy: někde se pytláci spravedlnosti nedočkají. Ne proto, že tam nejsou, ale proto, že je nikdo nechytá.
Nejdražší jsou ti největší jeseteři
Jeseter není ryba, která dospívá během několika let. Některé druhy potřebují k prvnímu rozmnožování i více než dvacet let. Mezi zabavenými úlovky byly vyzy dlouhé přes dva metry a vážící okolo 200 kilogramů. Velcí jeseteři bývají zároveň nejcennější, protože právě mezi nimi jsou dospělé samice s kaviárem. Jde tedy o ryby, které představují základ celé budoucí populace.
Když taková ryba skončí jako nelegální úlovek, nezmizí jen ona. Zmizí desítky let, během nichž se mohla tato ryba rozmnožovat.
Farmy mohou sloužit k praní ilegálního masa
Člověk by mohl předpokládat, že řešením je chov jeseterů na farmách. Jenže ani to není tak jednoduché.
Report upozorňuje, že některé farmy mohou sloužit k legalizaci nelegálně ulovených ryb nebo jejich kaviáru. Proto odborníci doporučují běžně využívat DNA analýzy i moderní izotopové metody, které dokážou určit, zda ryba skutečně pochází z akvakultury, nebo byla ulovena ve volné přírodě. I ochrana přírody tak dnes může připomínat mravenčí práci kriminalistů.
Válka ovlivňuje i jesetery
Poslední roky přinesly boji proti ilegálnímu lovu jeseterů ještě jednu komplikaci.
Po vypuknutí války na Ukrajině některé statistiky ukazují pokles zaznamenaných případů pytláctví. Ani to ale nemusí být dobrá zpráva. Podle autorů reportu totiž není jasné, zda pytláctví skutečně ubylo, nebo se kvůli válce změnila možnost kontrol, monitoringu a přeshraniční spolupráce.
U environmentální kriminality totiž často platí jednoduché pravidlo. Když ji nevidíme, neznamená to, že zmizela.
Naděje existuje
Přesto není důvod propadat beznaději. Jeseteři mají jednu obrovskou výhodu. Pokud dostanou šanci, dokážou se vracet.
V posledních letech evropské státy investují značné prostředky do návratu jeseterů. Do Dunaje byly vypuštěny desetitisíce mladých ryb, obnovují se líhňové programy a vědci sledují jejich pohyb pomocí moderních technologií.
V Dunaji se postupně obnovuje průchodnost některých úseků řeky, vznikají nové programy umělého odchovu a vysazování a jednotlivé státy začínají více spolupracovat při potírání nelegálního obchodu.
Zlepšuje se spolupráce policie, celníků, rybářské stráže i ochranářů napříč státy. Přibývá společných kontrol, využívají se genetické analýzy masa a kaviáru, modernější monitoring i sdílení informací mezi jednotlivými zeměmi.
WWF zároveň pomáhá vytvářet jednotný systém evidence případů, školí úřady a podporuje mezinárodní spolupráci. Právě ta je i jedním z hlavních poselství reportu. Zločin totiž nezná hranice a ochrana jeseterů také nemůže končit na státní hranici.
Otázkou už není, jestli divoké jesetery umíme zachránit. Otázkou je, jestli to stihneme dřív, než z posledních evropských řek zmizí úplně.
Jeseter není jen ryba
Když chráníme jesetera, není to jen o ochraně jednoho ohroženého druhu. Protože jeseter neumí přežít v nefunkční řece, musíme chránit celý Dunaj – jednu z posledních velkých evropských řek, její přirozenou dynamiku, obnovovat migrační cesty ryb i fungování celého říčního ekosystému. A to včetně jeho přítoků.
Jeseter je totiž něco jako lakmusový papírek zdravých řek. Pokud dokáže přežít on, znamená to, že řeka stále funguje. Pokud zmizí, neztrácíme jen jednu prastarou rybu. Ztrácíme kus evropské přírody, která tu byla dávno před námi a kterou už možná nikdy nedokážeme plnohodnotně vrátit.
Lukáš Hrábek je tiskový mluvčí WWF Česko.
