Na první pohled není čolek žádný obr. Je malý, nenápadný a většinu roku se před námi schovává. Přesto patří k nejpozoruhodnějším obyvatelům naší přírody. Má jednu schopnost, která působí skoro jako z říše pohádek: umí regenerovat různé části svého těla.
Některé druhy čolků dokážou obnovit například končetiny, ocas nebo části čelisti a oka. Nebo dokonce i kus srdce A to vše bez jizvy. Schopnost regenerace u čolků je natolik výjimečná, že zajímá i vědce zabývající se regenerativní medicínou. Čolek tak možná jednou pomůže pochopit, jak by se lidské tělo mohlo lépe vyrovnávat s poškozením tkání.
Z nenápadného obojživelníka malý dráček
Každé jaro čeká čolka pozoruhodná proměna.
Když se oteplí a krajina se začne probouzet, čolci putují k vodě. A samci některých druhů se během rozmnožovací sezony promění téměř k nepoznání.
Čolku velkému například naroste na hřbetě výrazný zubatý hřeben a jeho tělo dostane mnohem výraznější zbarvení. Ve vodě pak probíhá pozoruhodný svatební rituál. Samec předvádí samici svůj hřbetní hřeben a ocasem kolem ní víří vodu. Nakonec odloží na dno drobný balíček spermií, takzvaný spermatofor. Samice ho následně přijme a tím začíná další generace čolků.
K tomu ale potřebuje něco velmi obyčejného, ale přitom vzácného: vodu, ve které se dá žít a rozmnožovat.
Bez tůní není čolek
Přestože by se mohlo zdát, že příroda čolka vybavila tak, aby se stal nezničitelným terminátorem, ve skutečnosti je velmi zranitelný. Nedokáže totiž přežít bez svého přirozeného prostředí.
Čolci se rozmnožují především v menších stojatých vodách, jako jsou tůně, mokřady nebo některé rybníky. Ideální jsou pro ně členité vodní plochy s mělčinami, vodními rostlinami, na které kladou vajíčka, a pokud možno bez velkého množství ryb. Právě malé tůně jsou proto pro obojživelníky jedním z nejdůležitějších míst v krajině.
Po rozmnožování čolci vodu opouštějí a značnou část roku tráví na souši. Ukrytí bývají například pod kameny, dřevem nebo v jiných vlhkých místech. Potřebují proto nejen vhodnou tůň, ale také pestrou a dostatečně vlhkou krajinu v jejím okolí. U čolka velkého je dobře popsáno, že ochrana jeho populace musí zahrnovat vodní i suchozemské prostředí.
A právě to je důvod, proč jsou pro čolky, ale i pro další obojživelníky, jako jsou mloci či žáby, tak důležitá prameniště.
Prameniště jsou zdrojem vody v krajině
Prameniště jsou místa, kde voda vyvěrá na povrch. Někde z nich vzniká potůček, jinde sytí vodou mokřady. Jsou zdrojem vody a důležitou součástí mozaiky vlhkých míst, tůní a drobných vodních toků v krajině.
Čolek potřebuje krajinu, ve které voda nezmizí hned po dešti a kde existují drobné vodní plochy, které může využít on i další obojživelníci. Když prameniště odvodníme, mokřady vyschnou, drobné tůně zmizí, krajina vysychá a mizí i místa, která čolkům poskytují podmínky k životu.
Když obnovujeme mokřady, vrací se život
Obnova pramenišť, mokřadů a niv znamená návrat vody do míst, kde má přirozeně být. Obnovené prameniště může znovu napájet drobné potoky, mokřady zadržují vodu v krajině a tůně dávají prostor čolkům, žábám, vážkám i dalším druhům. Taková místa zároveň pomáhají krajině lépe zvládat sucho i přívalové deště. Když vracíme vodě v krajině prostor, vracíme podmínky pro život celé řadě druhů – a čolek je jedním z těch, kteří nám ukazují, že to funguje.
Jan Freidinger, Lukáš Hrábek
