Když se řekne obnova přírody, většina lidí si představí mokřady, lesy nebo volně tekoucí řeky. Pole, louky a meze v tomto obraze často chybí – jako by šlo o krajinu, která už patří výhradně produkci a příroda v ní nemá místo. Právě v zemědělské krajině se přitom odehrává nejdramatičtější úbytek biodiverzity v Evropě. Proto Nařízení EU o obnově přírody věnuje zemědělské krajině mimořádnou pozornost.
Zemědělská krajina pokrývá přes 40 % rozlohy EU a víc než polovinu Česka. Hospodaření v ní proto ovlivňuje nejen biodiverzitu, ale i vodní a teplotní režim, kvalitu ovzduší i odolnost vůči dopadům změn klimatu. Nejde přitom jen o pole, ale o pestrý komplex ekosystémů, jejichž rozmanitost je výsledkem dlouhodobého hospodaření, nikoliv absence člověka. Polopřirozené louky, extenzivní pastviny a sady, meze, remízky či drobné mokřady vytvářejí mozaiku různých prostředí, která dělá z tradiční zemědělské krajiny cenné útočiště biodiverzity v kulturní krajině. Přesto je současný stav zemědělské krajiny alarmující. Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou přibližně dvě třetiny polopřirozených biotopů vázaných na zemědělství ve špatném stavu.
V důsledku mechanizace, intenzifikace a uniformizace zemědělství v posledním století pestrost prostředí výrazně poklesla a zemědělská produkce se postupně stala hlavní příčinou úbytku světové i evropské biodiverzity. V Česku tento proces navíc urychlila intenzivní kolektivizace: scelování pozemků, likvidace mezí a remízků i systematické odvodňování vytvořily krajinu optimalizovanou pro velké stroje, ale s minimální ekologickou stabilitou.
Erozi, narušený vodní režim i úbytek biodiverzity přitom jako negativní externality nese celá společnost. Nemalý podíl na degradaci zemědělských ekosystémů měla a stále má i společná dotační politika EU – zhoršující se trend populací polních ptáků po vstupu ČR do EU je toho jasným dokladem (viz graf).
Členské státy musí zajistit rostoucí trend alespoň u dvou ze tří indikátorů – indexu motýlů travních porostů, zásoby organického uhlíku v orné půdě a podílu půdy s pestrými krajinnými prvky – a zároveň zlepšovat index polních ptáků.
Jedním z nejpevněji ukotvených cílů nařízení je zvrácení poklesu populací běžných druhů polních ptáků a dosažení cílových hodnot jejich indikátoru. Díky monitoringu od roku 1982 víme, že do roku 2026 jsme v Česku přišli o 42 % jedinců sledovaných polních druhů (ČSO). V evropském měřítku je situace ještě dramatičtější, protože k roku 2024 byl u populací běžných druhů polních ptáků zaznamenán úbytek o 58 % (PECBMS). Česko bylo zařazeno do kategorie s více poškozenými populacemi, z čehož vyplývají ambicióznější cílové hodnoty indikátoru. Již teď je však jasné, že minimálně první cílovou hodnotu v roce 2030 bude velmi složité naplnit, pokud nedojde k důslednému řešení hlavní příčiny, kterou zůstává intenzivní hospodaření, vedoucí k homogenizaci krajiny a k vysokým dávkám pesticidů a hnojiv.
Z hlediska ekologických potřeb je hlavním principem zvýšení pestrosti struktury krajiny, pěstovaných plodin i používaných managementů: různé druhy organismů potřebují různou potravu i různá stanoviště v různých fázích roku a vývoje. Pestrost zároveň zvyšuje odolnost krajiny vůči výkyvům počasí i chorobám a škůdcům.
Stínový plán jako podklad pro diskusi o potřebných změnách
Obnova zemědělských ekosystémů patří mezi nejambicióznější cíle nařízení – nejde o podporu jednotlivých druhů, ale o proměnu fungování celé krajiny, provázanou s morfologií povodí a krajinným plánováním. Cílů směřujících až k roku 2050 nelze dosáhnout izolovanými kroky ani v čase jednoho volebního období či jednoho programového období SZP.
Přešlapování na místě si nemůžeme dovolit – národní plány by měly být v určitém souladu napříč členskými státy implementovány už od podzimu 2027. Proto se nevládní organizace zapojené do pracovních skupin na přípravu NPOP rozhodly ve spolupráci s odborníky sestavit stínový Národní plán na obnovu přírody a v rámci něj také představit pět klíčových opatření, která by měla jasně pojmenovat zásadní problémy a řešení zemědělské krajiny a otevřít diskusi, jak k cílům dospět.
Pět stínových opatření
Zvolená opatření přímo reflektují indikátory nařízení: navyšují podíl krajinných prvků s vysokou rozmanitostí, obnovou zdraví půdy zajišťují růst obsahu organického uhlíku a všechna opatření míří přímo či nepřímo ke zlepšení indexů polních ptáků a opylovačů. Stínový plán tak převádí obecné evropské cíle do konkrétních, provázaných kroků realizovatelných v české krajině.
- Česká krajina trpí nedostatkem strukturních prvků a produkce se soustředí na úzké spektrum plodin. Opatření se zaměřuje na prioritizaci a podporu komplexních pozemkových úprav, které sníží riziko eroze a zároveň posílí biodiverzitu i pestrost plodin, agrotechnik a jejich načasování.
- Zdravá půda bohatá na organický uhlík je základem úrodnosti i schopnosti zadržovat vodu, protože poskytuje podmínky pro půdní organismy. Cílem opatření je dosáhnout do roku 2050 podílu meziplodin na 70 % orné půdy a dusík vázajících plodin na 25 % plochy.
- Ptáci i opylovači potřebují vhodná stanoviště pro rozmnožování a vývoj mláďat, sběr potravy, úkryt, pohyb krajinou i přezimování – tedy výrazně pestřejší a propojenější mimoprodukční plochy. Cílem opatření je vyčlenit nejméně 12 % zemědělské půdy s pestrými, dočasnými i trvalými neprodukčními plochami do roku 2050, s prioritizací v regionech, kde tyto plochy nejvíc chybí. Veřejný zájem na podpoře biodiverzity v krajině přitom zatím není dostatečně formulovaný – dokládá to i oslabení podmínky vyčlenění ploch pro přírodu v probíhajícím období SZP.
- Dlouhodobý pokles běžných druhů polních ptáků je důsledkem nejen mizejících stanovišť s celoroční nabídkou potravy, úkrytu a hnízdišť, ale i akumulace chemických vstupů a nedostatečné diverzifikace managementu. Cíl opatření se soustředí na zvýšení podílu neosetých a chemicky neošetřených ploch – jde ale jen o jeden z dílčích kroků, které podpora ptačích populací vyžaduje.
- Poslední opatření cílí na rozšíření ekologického zemědělství i dalších agroekologických přístupů s minimalizací chemických vstupů a s pestrými osevními postupy, které v krajině vytvářejí refugia pro organismy jen těžko snášející chemizaci a uniformizaci prostředí. EU i Česko by měly ekologickou produkci podporovat jako veřejný zájem, mimo jiné vazbou na zdravější potraviny ve veřejném stravování – k tomu opatření míří konkrétním cílem.
Alžběta Procházková, Barbora Chmelová, Martin Rexa, Viktor Bečvář, Václav Zámečník
