V sobotu uplyne lhůta 120 dní od chvíle, kdy historickou Globální dohodu o oceánech ratifikovalo potřebných 60 světových států, což znamená, že se tato dohoda stává součástí mezinárodního práva. Smlouva, jejíž příprava trvala téměř dvě desetiletí, poskytuje nový rámec pro ochranu a správu dvou třetin oceánů, které leží mimo jurisdikci národních států. Na jejím základě nyní bude vznikat síť mezinárodních oceánských rezervací.
Kirsten Schuijt, generální ředitelka WWF International, říká:
„Vstup Globální dohody o oceánech v platnost je historickým momentem pro světové oceány. Jakmile se smlouva stane mezinárodním právem, zahájí novou éru správy oceánů a spolupráce s obrovským potenciálem pro zdravější a odolnější oceány a ekonomiku. To je teprve začátek cesty – vyzýváme vlády i byznys, aby spolupracovaly na účinném provádění smlouvy, a povzbuzujeme země, které dosud smlouvu neratifikovaly, aby se připojily.“
Jan Freidinger z české pobočky WWF říká:
„I když jsme vnitrozemský stát, zdraví oceánů zásadně ovlivňuje stabilitu klimatu v Česku i globální potravinovou bezpečnost. Oceány pohlcují přibližně 30 % emisí oxidu uhličitého způsobených lidskou činností. Pokud se tyto ekosystémy rozvrátí, klimatická krize se dramaticky zrychlí – s přímými dopady na naše zemědělství, krajinu i ekonomiku. Oceán je s námi spojený i prostřednictvím řek. Druhy, které známe z evropských i českých vodních toků – například úhoři, lososi či někteří kytovci – migrují přes volné moře, kde dosud čelily nekontrolovanému rybolovu a dalším hrozbám. Začátek platnosti Globální dohody o oceánech je historickým milníkem, ale skutečná práce teprve začíná. Role WWF a dalších aktérů, kteří stojí za tímto úspechem, bude ještě důležitější, zejména v době geopolitické nestability a rostoucího napětí mezi velmocemi a nových sporů o zdroje a území. Pokud nezajistíme efektivní ochranu, riskujeme nejen ztrátu biodiverzity, ale i destabilizaci globálních systémů, na kterých závisí naše budoucnost.“
Smlouva o volném moři, známá také jako dohoda o biologické rozmanitosti mimo vnitrostátní jurisdikci, byla přijata přijata v červnu 2023 v červnu 2023 a loni v září dosáhla hranice 60 ratifikací potřebných k tomu, aby mohla nyní vstoupit v platnost. V současné době ji ratifikovalo více než 80 zemí a první konference smluvních stran se má konat ještě v tomto roce. Finální podpis Česka zatím na smlouvě zatím chybí.
Smlouva poskytuje právně závazný mechanismus, který umožňuje vymezit sítě chráněných mořských oblastí, což je nezbytný krok k dosažení globálního cíle ochrany 30 % oceánů do roku 2030, na němž se světové státy dohodly při schválení Globálního rámce pro biologickou rozmanitost. V současné době je chráněno pouze něco málo přes 1 % volného moře, a to navzdory jeho významu pro zdraví planety a lidstva i pro ekonomiku.
WWF upozorňuje, že ochrana musí být implementována v oblastech s vysokým ekologickým významem, aby byla zajištěna integrita oceánských ekosystémů a funkcí, a jakékoli lidské využívání těchto oblastí musí být aktivně řízeno nebo zakázáno, aby byla zajištěna účinná ochrana. WWF navíc zdůrazňuje, že ochrana 30 % oceánů je klíčová, ale i zbývajících 70 % musí být spravováno udržitelným způsobem.
Dopady nadměrného rybolovu, lodní dopravy, znečištění a změn klimatu na život v oceánech jsou problémy, které vyžadují koordinovaný přístup světových států. Kromě toho, že smlouva umožňuje zřízení globálně dohodnutých chráněných mořských oblastí, posiluje také požadavky na posuzování vlivů na životní prostředí u plánovaných činností s potenciálním ekologickým dopadem, včetně rybolovu, lodní dopravy, pokládání kabelů a těžby surovin, zlepšuje transparentnost a podporuje vědeckou spolupráci. Rovněž stanovuje spravedlivé a rovné sdílení přínosů z mořských genetických zdrojů.
Volné moře je životně důležité pro biologickou rozmanitost, potravinovou bezpečnost i globální ekonomiku. Ochrana oceánů je také zásadní pro stabilitu klimatu. Oceány zmírňují dopady klimatických změn tím, že absorbují zhruba 90 % přebytečného tepla generovaného emisemi skleníkových plynů a vážou na sebe napřímo 25 % emisí oxidu uhličitého.
