Když zástupci Jihočeského kraje představil první výsledky studie o příčinách zhoršující se kvality vody v Lipně, vyvolala pozornost především jejich interpretace. Z vyjádření hejtmana Martina Kuby mohlo vzniknout podezření, že významnou část problému způsobují šumavská rašeliniště, jejich obnova a přírodní procesy v povodí nádrže.
Jenže skutečnost je složitější. A příroda za zelené Lipno opravdu nemůže.
Rašeliniště by správně měla živiny zachycovat
Rašeliniště nejsou nepřítelem čisté vody. Naopak. Zdravá a dostatečně zavodněná rašeliniště fungují jako přírodní houba, která nasává vodu, i filtr, který ji čistí. Rašeliniště zadržují vodu v krajině, zpomalují její odtok a dokážou zachycovat živiny dříve, než se dostanou do potoků a řek.
Problém nastává ve chvíli, kdy jsou rašeliniště odvodněná a vysušená. A právě to je případ mnoha lokalit na Šumavě, které byly v minulém století odvodňovány pomocí kanálů či meliorací kvůli lesnictví, zemědělství nebo těžbě rašeliny. Mapování v 90. letech minulého století ukázalo, že až 70 % šumavských rašelinišť bylo narušeno lidskou činností, tedy vysoušeno o odvodňováno. A byť se od té doby situace zlepšuje, pořád to ani zdaleka nestačí. Obnova rašelinišť proto není příčinou problémů Lipna. Naopak představuje jednu z cest, jak kvalitu vody – a to nejen na Lipně a ve Vltavě – dlouhodobě zlepšovat.
Důležité je ale také poznamenat, že nějaké živiny Lipno i další vodní zdroje potřebují, protože bez nich by v nich nemohl být život. S tím, co přijde z přírody třeba splachem z rašelinišť a lesů, si tak ve většině případů, dokáže příroda poradit sama. Pokud ale množství živin výrazně překročí nějakou únosnou mez, přemnoží se sinice a voda začne připomínat špenátovou polévku.
Fosfor: neviditelné hnojivo pro sinice
Nová studie ukazuje, že hlavní příčinou rozvoje sinic je nadměrný přísun fosforu. Lipenská nádrž dostává každý rok přibližně 22 tun fosforu, což je víc, než dokáže zvládnout. Právě fosfor je pro sinice tím, čím je hnojivo pro zahradu – čím více ho mají k dispozici, tím rychleji rostou.
Na první pohled se může zdát, že většina fosforu pochází z přírodních zdrojů, například z lesů nebo rašelinišť. Odborníci však upozorňují, že rozhodující není celkové množství fosforu, ale jeho biologicky dostupná forma, kterou sinice umějí okamžitě využít.
A právě zde se obraz výrazně mění.
Podle autorů studie v čele s Josefem Hejzlarem z Akademie věd ČR tvoří více než polovinu biologicky dostupného fosforu zdroje související s lidskou činností. Konkrétní podíly biologicky dostupného fosforu v Lipně jsou tyto:
- 49 % přirozené pozadí
- 15 % vypouštění z centrálních ČOV (čistírna odpadních vod) v celém povodí
- 14 % difuzní zdroje a domovní čističky
- 11 % chov dobytka
- 7 % sportovní rybolov
- 4 % odlehčování kanalizační sítě
Bez „lidských“ zdrojů by podle odborníků k masivnímu rozvoji sinic pravděpodobně vůbec nedocházelo.
Obnova rašelinišť je součástí řešení
Představa, že ochrana přírody stojí proti čisté vodě, je v tomto případě falešná.
Obnova šumavských rašelinišť má řadu přínosů. Pomáhá vracet vodu do krajiny, snižuje dopady sucha, vytváří prostor pro vzácné druhy rostlin a živočichů a zároveň může přispívat k lepšímu zadržování živin v povodí.
Zjednodušeně řečeno: chceme-li, aby do Lipna přitékalo méně fosforu z přírody, potřebujeme více funkčních mokřadů a méně vysušené krajiny.
Co můžeme udělat pro čisté Lipno?
Zatím máme k dispozici jen analytickou část studie. Další část, která se bude do detailu zabývat návrhem řešení, bude navazovat později. Ale už nyní jsou některé věci, které bychom pro Lipno mohli udělat, více méně jasné.
1. Co se dá udělat hned?
V první řadě by se měl maximálně omezit další přísun fosforu do nádrže z nových zdrojů, kterými může být třeba výstavba nových rekreačních komplexů. Dle prezentace spolku Lipensko pro život představené na konferenci letos v květnu se nyní v oblasti plánuje více než 40 developerských záměrů, které mají zasáhnout přibližně 300 hektarů volné krajiny. Většina z nich má vyrůst přímo na březích nádrže. To je přitom podle odborníků nejrizikovější scénář, neboť pro vnos znečištění do vody je klíčová právě blízkost zdroje od hladiny. Spolek nyní navrhuje, aby byla veškerá výstavba pozastavena, dokud nebude situace s přísunem znečištění vyřešena. Pokud by se přeci jen některý stavební záměr realizoval, měl by mít zajištěno čištění odpadních vod s minimální účinnosti 90 % odstraňování fosforu, odborný provoz a fungující systém kontrol.
Velkým zdrojem jsou také objekty, které se již nyní v okolí Lipna nacházejí, ale nejsou připojeny na kanalizaci (studie uvádí podíl 14 %). Mohou to být rekreační chaty, ale také některé hotely. Mají buď domovní čističky nebo jímky, které by měly být pravidelně vyváženy. To se ale dle studie v současnosti neděje v dostatečné míře. Průzkumný monitoring prokázal, že v některých lokalitách odtékají odpadní vody do nádrže Lipno prakticky bez čištění, a kontaminace odpadní vodou byla dokonce prokázaná i ve studních! Řešením by tedy byla v první řadě osvěta uživatelů, ale opět také důsledná kontrola správného fungování čističek a pravidelného vyvážení jímek.
Překvapením při zpracování studie se ukázal význam vlivu chovu dobytka. Nicméně zpracovatelé upozorňují, že je prozatím potřeba tento vliv brát jako neověřený. Produkce živin dobytkem v povodí Lipna je prokazatelně vysoká, nejistoty ale panují na straně přenosu živin z pastviny do vodního prostředí. Bude proto probíhat ještě průzkumný monitoring, který tento vliv upřesní. Každopádně by ale bylo dobré kolem vodních toků dodržovat dostatečně velká ochranná pásma, do kterých by dobytek neměl přístup, a také případně stanovit maximální množství zvířat na jednotlivých pastvinách.
Lipno je oblíbenou destinací rybářů, což přináší další problém. Vnadění a násady vnášejí do vody tuny živin, rybářské využívání by tedy bylo také potřeba regulovat.
2. Jak může pomoci příroda?
Už jsme si řekli, že obnova rašelinišť by mohla vést k zachycování živin a mohl by přispět i ke snížení množství fosforu z toho přirozeného pozadí. Ale je řada dalších aktivit, které se dají dělat. Je to ale otázka práce s celou krajinou.
Vodní toky, které tvoří přítoky nádrže, by měly být vráceny do přirozeného stavu, včetně jejich okolí v podobě říčních niv a různých malých mokřadů. Díky tomu se zpomalí odtok vody z krajiny a vznikne tak dostatek času, aby zde mohly probíhat samočisticí procesy a fosfor byl zadržen dříve, než doteče do nádrže. Se samočištěním by také mohlo pomoci zdravé litorální pásmo s rákosinami, které se nacházejí v zátokách nádrže. Těm by měla být poskytnutá vhodná ochrana, například lepším vymezením stávajícího biokoridoru na březích nádrže.
3. Co je nejsložitější, ale přitom zásadní?
Největším „lidským“ zdrojem biologicky dostupného fosforu je vypouštění z centrálních čistíren odpadních vod (studie uvádí podíl 15 %). Ty ovšem už nyní čistí vodu velmi efektivně – zejména velké obecní čistírny dosahují výrazně lepší účinnosti, než požaduje legislativa. Přesto množství vypuštěného fosforu je pro celkovou bilanci důležité a bude složité a velmi nákladné hledat prostor pro další snížení vnosu z tohoto typu zdroje. Dalo by se uvažovat o zavedení ještě pokročilejších metod čištění jako je membránová filtrace, sorpční filtry neboodčerpávání fosforu a dusíku pro výrobu zemědělského hnojiva. Nicméně takové řešení je náročné a drahé.
Problémem je také nedostatečná kapacita kanalizační sítě a čistíren – když jsou vydatné nebo přívalové deště, naprší více vody, než co dokážou čistírny pojmout a část z ní odchází tzv. odlehčovacími komorami rovnou do Lipna bez čištění. Technické změny, které by tento problém řešily, jsou ale opět velmi komplikované.
Zásadním, ale také velmi drahým a složitým opatřením, by bylo připojení všech objektů v okolí Lipna na kanalizaci a převedení odpadních vod níže do toku, pod hráz nádrže. Zde by se vybudovala velká čistírna odpadních vod s vysokou efektivitou čištění. Protože je jasné, že toto řešení pravděpodobně nebude možné realizovat rychle, je třeba se v první řadě zaměřit na jiná opatření, která je možné dělat okamžitě.
Čisté Lipno je společný zájem všech
Celkové výsledné řešení situace pravděpodobně nebude levné ani rychlé. Je ale důležité si uvědomit, že zájem na čistém Lipnu mají všichni – místní obyvatelé, chataři, turisté, kraj, rybáři, místní firmy, stávající pronajímatelé ubytování i developeři nových projektů. Bez čisté vody totiž Lipno bude jen zelenou břečkou a ztratí svou hodnotu pro rekreaci i pro život. Bude potřeba vést společný dialog, protože by byla škoda, aby krátkodobý zisk z nové neregulované výstavby bez dostatečného čištění odpadních vod zničil budoucnost tohoto unikátního regionu.
Klára Dušková je expertka na vodní ekosystémy a jejich obnovu ve WWF Česko.
