Každý rok 22. dubna slaví svět Den Země. Dnes se do něj zapojuje přibližně miliarda lidí ve více než 190 zemích světa – od školáků po hlavy států.
Navenek může Den Země působit jako další „den něčeho“, kterých jsou v kalendáři mraky. Ve skutečnosti nám připomíná něco mnohem důležitějšího: že planeta, na které žijeme, není samozřejmost – a že každý z nás má vliv na to, jak bude vypadat její budoucnost.
Jak to celé začalo
Příběh Dne Země začíná v lednu 1969 – ne v roce 1970, jak se často uvádí. U pobřeží Santa Barbary v Kalifornii vybuchla ropná plošina společnosti Union Oil. Za jedenáct dní se do Tichého oceánu vylilo více než 12 milionů litrů ropy. Zemřelo přes 3 600 ptáků, tisíce ryb a spousta tuleňů a delfínů. Záběry z televizních zpráv – ropou pokryté pláže, umírající ptáci – šokovaly celou zemi. Amerika se dívala a nedokázala uvěřit, že tohle je cena za průmyslový pokrok.
Americký senátor Gaylord Nelson havárii sledoval z letadla. Pohled na ropnou skvrnu táhnoucí se přes 2 000 km² oceánu ho přivedl na nápad, který změnil svět: navrhnout celonárodní den věnovaný životnímu prostředí. Koordinátorem akce se stal 25letý student Harvardu Denis Hayes, který s rozpočtem pouhých 124 000 dolarů a týmem dobrovolníků zorganizoval to, co se 22. dubna 1970 stalo největším občanským protestem americké historie – 20 milionů lidí vyšlo do ulic, zapojily se tisíce škol a univerzit. Od té doby se Den Země rozrostl do globální události. Dnes slaví planeta společně – školy, města, firmy i jednotlivci po celém světě.
Proč na tom záleží právě teď
Možná si říkáte: jeden den přece nic nezmění. Jenže Den Země nikdy nebyl o jednom dni. Je o změně myšlení. A tato změna myšlení měla od začátku reálné dopady – po prvním Dni Země vznikla americká Agentura pro ochranu životního prostředí, Kongres přijal zákon o čistém ovzduší, čisté vodě i ochraně ohrožených druhů. Jedna akce, jedna vlna tlaku veřejnosti – a za tři roky stál nový právní rámec na ochranu přírody.
Dnes, 55 let po prvním Dni Země, čelíme výzvám, které jsou ještě naléhavější. Podle nejnovější zprávy WWF Living Planet Report 2024 klesla průměrná velikost populací divokých zvířat od roku 1970 o 73 %. Sladkovodní druhy přišly o 85 % populací. To jsou čísla, která se těžko vstřebávají, ale právě proto je důležité je říkat nahlas. Zároveň ale máme víc znalostí, technologií i možností než kdy dřív. A to je důvod k opatrnému optimismu.
Historie ukazuje, že změna je možná – a to konkrétně. Horské gorily v centrální Africe rostly díky cíleným ochranářským programům o 3 % ročně. V roce 2020 se po Evropě pohybovalo 6 800 bizonů – zvíře, které bylo ještě nedávno v přírodě vyhynulé. V Česku se do přírody vracejí vlci a rysi. Lesy se obnovují po kůrovcovém kolapsu. Celá Evropa se dohodla na přelomovém zákonu, který zavazuje členské státy obnovit 20 % zničené přírody. Když se spojí vůle lidí, věda a dobrá rozhodnutí politiků, výsledky přicházejí. Ale není to automatické, za ochranu přírody a našeho životního prostředí je třeba se postavit každý den.
Co můžeme udělat my
Den Země není o dokonalosti. Je o tom udělat krok, klidně malý, ale konkrétní.
Může to být výsadba stromu, úklid přírody, omezení plýtvání nebo podpora udržitelných řešení. Ale stejně důležité jsou i systémové volby: co jíme (potravinový systém stojí za téměř 70 % celosvětového úbytku biodiverzity), jak se pohybujeme, jak nakupujeme a jak mluvíme o přírodě s ostatními a v neposlední řadě koho si vybíráme ve volbách.
A možná ještě důležitější je nezůstat pasivní. Zajímat se, ptát se, zapojit se. Protože ochrana přírody není jen úkol pro vědce nebo politiky. Je to společná práce.
Důvod k naději
Den Země není jen varováním. Je také připomínkou, že změna už probíhá. V roce 2016 podepsaly právě na Den Země USA, Čína, Velká Británie a více než 120 dalších zemí Pařížskou dohodu o klimatu. V letošním roce vstoupila v platnost Globální dohoda o oceánech, která poprvé v historii dává světu nástroje k ochraně volného moře. Po celém světě vznikají projekty, které vracejí život krajině, chrání řeky nebo pomáhají městům být udržitelnější – včetně projektů WWF přímo v Česku, kde pracujeme na obnově vodních toků, zdravé půdě a udržitelném zemědělství.
Každý z těchto kroků začal stejně: rozhodnutím, že na tom záleží.
A právě o tom Den Země je. Ne o jednom dni v roce, ale o momentu, kdy si řekneme, že chceme být součástí řešení.
Jan Freidinger je zástupce ředitelky WWF Česko.
