Mladý samec losa evropského jménem Emil se loni stal symbolem nejen jedné neuvěřitelně dlouhé cesty plné nástrah, ale také fragmentace krajiny a obtížné migrace velkých savců ve střední Evropě.
Do Česka přišel pravděpodobně z Polska a během několika měsíců urazil stovky kilometrů přes Moravu až do Rakouska. Jeho cestu plnou rizik – přes silnice, dálnice i hustě osídlenou krajinu – sledovali zoologové pomocí GPS obojku. Protože mu u frekventované rakouské dálnice hrozila srážka s auty, byl nakonec uspán a převezen na Šumavu.
Emilův příběh ukazuje hlavní problém naší krajiny: je rozdělená bariérami, jako jsou silnice, koleje, protihlukové stěny, ploty, elektrické vedení a další, které zvířatům brání v pohybu a ohrožují je. Migrující zvířata také neznají hranice jednotlivých států – o to důležitější je mezinárodní spolupráce na ochraně migrujících druhů a jejich tras.
Těmto problémům se věnovala právě proběhlá Konference smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS COP15), která se konala v brazilském Campo Grande. Zástupci více než 130 zemí světa a Evropské unie zde řešili, jak lépe chránit živočichy, kteří – podobně jako Emil – překračují hranice států a potřebují volnou krajinu bez nebezpečných překážek.
Jedním z konkrétních výsledků je rozšíření seznamu chráněných druhů o čtyři desítky nových zvířat. Patří mezi ně například sovice sněžní, známá i díky příběhům o Harrym Potterovi, ale také hyena žíhaná, vydra obrovská, břehouš aljašský nebo žralok kladivoun velký. Pro státy, které úmluvu podepsaly, to znamená jasný závazek: tyto druhy chránit, pečovat o jejich prostředí a odstraňovat bariéry, které jim brání v migraci.
A právě bariéry jsou klíčovým problémem. Podle aktuálních dat téměř polovina sledovaných migrujících druhů ubývá a zhruba každému čtvrtému hrozí vyhynutí. Zvlášť alarmující je situace u sladkovodních ryb, jejichž populace v mnoha částech světa prudce klesají – mimo jiné kvůli přehradám, jezům, znečištění a nadměrnému rybolovu.
V Česku se to týká pstruha, lososa, úhoře, ale i dalších ryb, kterým jsme postavili neprůchodné hradby v podobě jezů, z nichž mnohé se již k původním účelům nepoužívají a jsou zbytečné. Obojživelníci jsou na tom ještě hůře než savci – žáby, čolci a mloci musejí každé jaro migrovat mezi zimovišti a tůněmi, přičemž přecházejí silnice doslova po stovkách. Bez speciálních opatření, například žabích tunelů pod vozovkou hynou celé lokální populace.
Stěhovavé druhy ohrožují nejen fyzické překážky, Na jejich cestě je čekají i další nástrahy. Výrazným příkladem je nelegální lov ptáků ve Středomoří, kde lidé každoročně zabíjejí miliony migrujících ptáků během jejich tahu mezi Evropou a Afrikou, často kvůli tradicím, obchodu nebo sportovnímu lovu. Problematické jsou i i dopady změn klimatu, které narušují přirozené migrační cykly a dostupnost potravy, a světelné znečištění, které mate ptáky táhnoucí v noci a zvyšuje riziko kolizí s lidskou infrastrukturou.
Jak z toho ven?
Měli bychom se snažit zvířatům jejich putování co nejvíce ulehčit, například tvorbou migračních tras, obnovou krajiny či odstraňováním překážek. Jenom tak budou mít los Emil i další migrující zvířata šanci projít krajinou bez rizik, aniž by jejich cesta skončila u první dálnice.
Barbora Chmelová je expertka na biodiverzitu ve WWF Česko. Lukáš Hrábek je expert na komunikaci ve WWF Česko.
