Před několika dny jsme v Litovelském Pomoraví vypustili do Moravy zhruba tři tisíce mladých jeseterů malých (Acipenser ruthenus). Symbolický okamžik – jeseter malý je původním druhem dunajského povodí, jehož součástí Morava je. V našich řekách se ale dnes vyskytuje extrémně vzácně, podobně jako jeho větší příbuzní v dolním Dunaji a Černém moři.
Akce v Pomoraví byla pilotním testem inkubačních boxů – technologie, která nechává jikry vylíhnout přímo v řece s optimálním prouděním a ochranou před predátory. Mladé ryby tak začínají život ve svém přirozeném prostředí. Jenže ať je to sebehezčí obrázek, je třeba říct nahlas jednu věc: vysazování ryb samo o sobě jesetery nezachrání. A pokud má mít naše práce dlouhodobý smysl, musíme se bavit o řekách a říční krajině jako celku.
Proč jeseteři mizí?
Jeseteři patří mezi nejstarší ryby na planetě. V evropských řekách a mořích plavou přes 200 milionů let – přežili dinosaury, doby ledové i kontinentální drift. Co nezvládají, je posledních 150 let lidské činnosti. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) jsou dnes jeseteři nejohroženější skupinou živočichů na Zemi – z 27 druhů jeseterů na světě je až 23 na pokraji vyhynutí a čtyři druhy patrně už vyhynuly.
V povodí Dunaje žilo historicky šest druhů jeseterů. Dva z nich už tam nenajdeme:
- Jeseter velký (Acipenser sturio) – někdejší atlantský jeseter, v Dunaji považován za vyhynulého.
- Jeseter hladký (Acipenser nudiventris) – v roce 2021 ho IUCN prohlásil za lokálně vyhynulého. O to víc překvapil podzim 2025: rybář v řece Drávě v Chorvatsku chytil exemplář vážící 35 kilogramů. Ryba byla bezpečně vrácena do řeky. Poslední potvrzený záznam tohoto druhu v regionu byl předtím z roku 2009.
Aktualizace Červeného seznamu IUCN z roku 2022 potvrdila, že z osmi evropských druhů jeseterů je každý buď ohrožený, nebo kriticky ohrožený. Vědci se shodují na pěti hlavních příčinách:
1. Migrační bariéry. Problém číslo jedna. Přehrady Železná vrata na srbsko-rumunské a Gabčíkovo na slovensko-maďarské hranici fungují jako neprůchodné bariéry pro tažné druhy jeseterů, které z Černého moře mířily za rozmnožováním. Jeseter malý je jediný z dunajských jeseterů, který nemigruje do moře, a proto obnova jeho populace dává v povodí Moravy a Dyje dává smysl.
2. Úpravy řek a ztráta přirozeného prostředí. Regulace koryt, ztráta štěrkových lavic potřebných pro tření, zánik mrtvých ramen a říčních niv. Z původních dunajských záplavových území zmizelo přibližně 80 % – byla odvodněna a ohrazena. Tím Dunaj přišel o klíčová místa pro tření, krmení i odrůstání mladých ryb. Jeseteři přitom potřebují velmi specifické podmínky – určitou rychlost proudu na dně, skladbu substrátu, hluboké tůně pro zimování.
3. Nadměrný rybolov a pytláctví. Komerční úlovky jesetera ruského v dolním Dunaji klesly za století o 99,7 %. U vyzy velké šlo o pokles o 97 %. V dolním Dunaji a Černém moři je dodnes hlavní hrozbou ilegální obchod s kaviárem – jen do EU se v roce 2013 dovezl kaviár v hodnotě 22,7 milionu eur, část z něj nelegální.
4. Znečištění vody. Ačkoli se kvalita vody v Dunaji za posledních 50 let výrazně zlepšila, její stav stále není ideální. V posledních letech roste zejména obava ze znečištění z farmaceutických látek, mikroplastů a těžkých kovů (hlavně rtuti). Vědecké studie totiž ukazují, že v Dunaji byly detekovány stovky různých chemických látek, včetně léčiv a průmyslových chemikálií. Znečištění je problém celé oblasti, protože Dunaj odvádí vodu z povodí zahrnujícího 19 zemí, a zdroje znečištění jsou proto velmi rozmanité – od průmyslu a zemědělství až po městské odpadní vody.
5. Změna klimatu. Pro povodí Dunaje jsou projekce už dnes alarmující: posun jarního oteplování, prodloužení letních období sucha a změna sezónního průtokového režimu. Vědci uvádějí, že tyto změny mohou v některých lokalitách překonat dokonce i přímý negativní tlak člověka.
Tyto scénáře se navíc již naplňují. V posledních letech zažívá povodí Dunaje častější epizody sucha spojené s rekordně nízkými průtoky. Pro jesetery mají tyto změny zásadní dopady. Snižující se průtoky omezují migraci, zhoršují kvalitu třecích stanovišť a v kombinaci s vyšší teplotou vody zvyšují stres i úmrtnost. V extrémních obdobích sucha může být dostupnost vhodných stanovišť natolik omezená, že se klimatická změna stává jedním z hlavních faktorů ohrožení těchto již kriticky ohrožených druhů.
K tomu se přidává biologie samotných jeseterů, která je činí mimořádně zranitelnými. Jeseteři dospívají pomalu (většině druhů to trvá 15–20 let, jeseter malý dospívá mezi 5. a 8. rokem), netřou se každý rok a migrují až 3 000 kilometrů. Navíc když populace klesne pod určitou hranici, jedinci si v řece nedokážou najít partnera. A přesně tam se dnes většina populací dunajských jeseterů nachází.
Záchrana jesetera = záchrana celé řeky
Klíčový poznatek z aktuální zprávy o stavu implementace celoevropského plánu pro jesetery, která shrnuje stav implementace v zemích horního a středního Dunaje, zní takto: dosud žádný stát v regionu neprovedl obnovu specifického jeseteřího stanoviště. Proběhly sice lokální projekty na obnovu říční dynamiky, ze kterých jeseteři pravděpodobně těží, ale cílená obnova vhodného prostředí chybí. Stejně tak chybí funkční rybí přechody na hlavních bariérách.
Říká nám to, že navzdory desítkám let snah a milionům eur z evropských fondů se zatím nepodařilo udělat tu nejdůležitější věc: obnovit řeky tak, aby v nich jeseteři mohli skutečně žít a prosperovat.
Záchrana jeseterů nemůže být národním projektem. Proto se i WWF věnuje záchraně jesetera v celém regionu. Dunaj protéká 10 zeměmi, povodí Dunaje zasahuje do 19 zemí včetně Česka a jeseteři migrují napříč tisíci kilometry. Pokud Rumunsko obnoví trdliště, ale Srbsko nechá Železná vrata neprůchodná, ryby se k nim nedostanou. Pokud Rakousko vypustí mladé jesetery malé, ale Slovensko nezprůchodní Gabčíkovo, populace se nepropojí. Záchrana jeseterů je kvintesencí přeshraniční ochrany přírody – buď na ní budou spolupracovat všichni, nebo se nikdy nepodaří. Nejen napříč hranicemi států, ale i napříč sektory – musí spolupracovat ministerstva životního prostředí, vodohospodáři, rybáři plavební úřady a firmy. Bez koordinace mezi nimi se ochrana jeseterů nepohne dál.
Panevropský akční plán pro jesetery, který byl přijat v roce 2018 padesáti státy pod Bernskou úmluvou, definuje konkrétní opatření: zprůchodnění hydroelektráren pro jesetery, snížení vedlejších úlovků, zřízení odchovných zařízení, ochranu a obnovu přirozeného prostředí a boj proti ilegálnímu obchodu. Evropské projekty, na kterých se WWF podílí nebo v minulosti podílelo, jako jsou LIFE Boat 4 Sturgeon (2022–2030, osm zemí, čtyři druhy jeseterů), WePass (rybí přechody u Železných vrat), MonStur a LIFE Living Rivers na Slovensku, jsou kroky správným směrem. Ale i podle hodnotící zprávy Komise stále chybí to nejdůležitější: dlouhodobá, koordinovaná, mezistátně financovaná strategie obnovy říčních ekosystémů, která by přesahovala jednotlivé projekty.
Národní plán obnovy přírody je příležitost
A teď se vraťme k Česku. Aktuálně se připravuje Národní plán obnovy přírody vyplývající z evropské legislativy. Jde o jednu z nejdůležitějších environmentálních agend příštích let, a to i pro řeky.
Tento plán je historickou příležitostí, jak skutečně začít obnovovat říční ekosystémy ve velkém měřítku. Ne jako jednotlivé projekty, ale jako systémovou změnu přístupu k vodě v krajině:
- Odstraňování či úprava zbytečných bariér – jezů, malých přehrad a překážek, které ztratily funkci, ale stále blokují migraci ryb.
- Obnova přirozeného koryta – vrácení meandrů, odstranění zbytečných opevnění břehů, obnova štěrkových lavic.
- Propojení řek s nivami – obnova mrtvých ramen, mokřadů, záplavových území.
- Zlepšení kvality vody – nejen u řek samotných, ale v celém povodí (zemědělství, čistírny, urbánní odtok).
Pokud Česko využije plán obnovy jen k tomu, aby splnilo formality s minimem zásahů, jeseteři, lososi ani pstruzi se v našich řekách dlouhodobě udržet nedokážou. Pokud ho ale využije k systémové práci s říční krajinou, můžeme za deset či dvacet let mluvit o opravdové změně.
Vypustit ryby je snadné. Obnovit řeku je práce na dekády
Vypouštění tří tisíc jeseterů v Pomoraví byl ze strany WWF důležitý krok – ukázat, že jeseter do české přírody patří, otestovat technologie, navázat spolupráci a dialog. Ale rozumíme limitům takové akce. Bez čisté vody, průchodných toků a pestrých stanovišť vypouštěné ryby nevytvoří stabilní populaci.
Skutečným ukazatelem zdravých řek není počet vypuštěných ryb, ale zda se v nich ryby dokážou samy rozmnožovat a dlouhodobě udržet. To dnes v případě dunajských jeseterů s výjimkou několika reliktních populací nefunguje.
Jeseter je takzvaný vlajkový druh. Pokud se v řece daří jemu, daří se v ní bezpočtu dalších organismů. A naopak: jeho zmizení je jasným signálem, že s řekou není něco v pořádku a další druhy mohou následovat. Že jeden jeseter hladký dokázal po šestnácti letech doplout do Drávy, je naděje. Zároveň je to ale připomínka, jak málo jich nám zbývá, když je každý jednotlivý nález mezinárodní událostí.
Ve WWF Česko věříme, že návrat jeseterů je možný. Ale jen jako součást širšího procesu – obnovy řek samotných. Národní plán obnovy přírody je teď před námi. Využijme ho.
Jan Freidinger je zástupce ředitelky WWF Česko. Text byl napsaný pro Deník Referendum.
