Osud většiny druhů na Zemi dnes zásadně ovlivňuje  jeden jediný druh: člověk.

Klesají i populace druhů, které jsou přímo ohroženy neudržitelným lovem, rybolovem a zemědělskou produkcí. Rostliny a živočichové zároveň mizí kvůli mezinárodnímu obchodu s volně žijícími druhy či konfliktům s lidmi a chovem hospodářských zvířaty. Tyto tlaky společně způsobují nejrychlejší úbytek biodiverzity v dějinách lidstva.

Zastavení vymírání druhů a obnova přírodních procesů vyžadují systémovou změnu, která stojí na následujících pilířích:

Rozsáhlé oblasti přirozených ekosystémů mizí vlivem intenzivního zemědělství, urbanizace a expanze infrastruktury či povrchové těžby. Dochází k fragmentaci krajiny, která omezuje pohyb volně žijících živočichů a narušuje ekologické procesy. Další oblasti trpí následky znečištění, nadměrného využívání přírodních zdrojů nebo šíření invazních nepůvodních druhů, které často vytlačují původní faunu i flóru. Stále výrazněji se projevují také dopady změny klimatu, jež mění podmínky v rámci celých ekosystémů. Populace mnoha druhů nadále klesají v důsledku neudržitelného lovu, rybolovu, ilegálnímu mezinárodnímu obchodu s volně žijícími druhy, či přímým konfliktům s lidmi a chovem hospodářských zvířat. 

Zastavení nejvážnější krize biologické rozmanitosti v novodobé historii vyžaduje systémové změny, které lze shrnout do následujících bodů:

• Ochrana a obnova přírodních stanovišť:  Zastavení degradace ekosystémů a systematická obnova poškozených přírodních stanovišť  jsou zásadní pro zachování biologické rozmanitosti. Mezinárodní závazky zároveň stanovují cíl chránit alespoň 30 % pevniny a 30 % oceánů, včetně jejich skutečně účinného managementu.

• Udržitelná produkce potravin: Transformace zemědělství, omezení plýtvání potravinami a podpora zdravější a pestřejší stravy s vyšším podílem rostlinných produktů snižují tlak na ekosystémy a půdu.

• Ochrana druhů napřímo: tvorba a propojení chráněných území a migračních koridorů, záchranné programy pro kriticky ohrožené druhy, opatření proti nelegálnímu obchodu s volně žijícími druhy.

• Řešení klimatické krize: snižování emisí CO₂, přechod na obnovitelné zdroje, ochrana přírodních uhlíkových úložišť (např. lesy, rašeliniště, mangrovy).

• Omezení znečištění a nadměrného využívání: zastavení přelovování moří a nadměrné těžby dřeva a nerostů, boj s plastovým odpadem, chemickým znečištěním a škodlivými pesticidy a podpora cirkulární ekonomiky (znovupoužití, recyklace, sdílení zdrojů).

• Změna ekonomického a hodnotového systému: měření „úspěchu“ nejen skrze HDP, ale i podle zdraví ekosystémů, podpora ekologicky odpovědných investic a odstraňování dotací na škodlivé činnosti, vzdělávání, komunikace a aktivní zapojení veřejnosti.